Poslední den v Japonsku a předčasný let domů

Konečně jsem se dostala k dopsání blogu :-).

Středa 16. 3. 2011 Ráno jsem si udělala snídani, hemenex a čekala na telefonát z ambasády. Ozvali se mi kolem půl desáté a oznámili mi, že se mnou počítají, a že mám být v 16:00 hod. na letišti Narita. Detaily o přesném místě schůzky ještě nevěděli, to prý si mám zavolat později.

Na chatu jsem měla Honzu, tak jsem okamžitě dala vědět, že je změna a odlétat budeme ne z Hanedy, ale z Narity. To byla trochu rána pod pás, protože jsem věděla, že nemám času nazbyt a musím začít okamžitě balit a připravit pokoj k předání.

Zaměstnanci v kanceláři měli nicméně pochopení, paní mi dala prázdné pytle a pán mi dokonce pomohl vyhledat nejlepší spojení na letiště, takže se mi podařilo vyrazit poměrně brzy, už po jedenácté.

Na letiště jsem se rozhodla jet z Uena “Skylinerem”, protože tam má být za 44 minut, a navíc jsem se chtěla naposledy svézt šinkanzenem. Vlak vidíte na následujícím letáku.

Jízdu jsem si nakonec až tak moc neužila, protože už po chvíli byl vlak automaticky zastaven kvůli zemětřesení a čekali jsme pár minut než jsme se opět rozjeli. Po chvíli se to celé opakovalo, a nakonec jsme s ohledem na bezpečnost pokračovali v jízdě rychlostí cca 45 km/h.

Na letiště jsem tak dojela se zhruba hodinovým zpožděním oproti jízdnímu řádu. Časovou rezervu jsem měla, tak mi to ani nevadilo, ale přišlo mi hrozné, že vlak, který normálně sviští až 180 km/h se courá hůř než ten poslední osobák.

Na letišti jsem si zašla ještě na poštu a poté se setkala s dalšími Čechy co také odlétali domů, včetně Honzy. Ve čtyři jsme měli první informační schůzku, další sraz následoval po šesté a poté jsme odbavili zavazadla.

V době čekání jsem si vyřídila několik telefonátů, několik z nich i dlouhých, ale po zemětřesení udělali, že veškeré hovory byly zdarma, tak mi telefonní karta stačila :-)

Na letišti to vypadalo jako v nějakém utečeneckém táboře, na zemi na dekách a na spacácích se “ubytovalo” mnoho lidí, kteří se snažili dostat z Japonska.

Následně jsme prošli osobní prohlídkou a čekali na autobusy, které nás měly odvézt k letadlům. Na palubu jsme nastoupili kolem 21:45.

Let měl dvě mezipřistání, první v Kchabarovsku, druhé v Novosibirsku. V Rusku byla ještě zima, sníh a teplota kolem mínus deseti stupňů Celsia. V Novosibirsku nám dokonce stříkali na křídla nemrznoucí směs.

Občerstvení v letadle bylo vydatné a ryze české, k pití se podávala např. i Kofola. Na letiště Kbely jsme přiletěli v 6:10 ráno.

Konec.