Další dny po zemětřesení

Zde najdete zkráceně to co jsem dělala další dny po zamětřesení, konkrétně od soboty až po úterý.

Sobota 12.3.2011: v noci z pátku na sobotu mě to asi 3x probudilo.
Po snídani jsem se vydala nakoupit, protože jako na potvoru jsem neměla nakoupeno, ale ve všech obchodech v okolí toho moc neměli. Zejména chyběl chleba a voda.
Snažím se sledovat televizi, protože si myslím, že bych měla být v obraze, ale na druhou stranu koukat na tu spoušť není zrovna nejlepší zážitek. Navíc ty zprávy o Fuckushimě :-(
Dozvěděla jsem se, že pár lidí tady nespalo u sebe v pokoji, ale někde ve druhém patře. Prý aby to neměli tak daleko k východu, kdyby bylo potřeba zdrhat.
Atomová elektrárna Fuckushima má stále problémy, klesá hladina vody, která chladí palivové články. Je proto rozšířena evakuace oblasti. Pracovníci elektrárny začali upouštět páru, aby snížili tlak, nakonec jim to tam ale přece jenom bouchlo. Naštěstí byl porušen “jen” vnější plášť, reaktor má být v pořádku. Problémy má i Fuckushima 2.
Pár lidí tu začalo panikařit což mě docela zneklidnilo, volala jsem proto kamarádce Mieko. Docela mi to pomohlo, i když vím, že není zdaleka vyhráno.
Pro jistotu jsem si připravila evakuační zavazadlo, pár oblečení, vodu, jídlo, baterku, nůž.
Večer jsem na koleji nikoho nepotkala, což nebyl úplně nejlepší pocit. Spát jsem šla cca ve 2:00 hod.

Neděle 13.3.2011: spala jsem poměrně dobře až do jedenácti.
Nákup proběhl podle stejného scénáře jako v sobotu, místo vody jsem si koupila nějaký jablečný džus.
Vybrala jsem si z bankomatu většinu peněz z účtu.
Zavolala jsem Mieko abych zjistila situaci, ale zprávy nebyly nejlepší. Ve Fuckushimě zase stoupá tlak. Snažili se to tam ochladit mořskou vodou, ale asi to nefungovalo.
Začala jsem se připravovat na odjezd, ať toho nemám potom moc. Začala jsem sundáním plakátů, pak šuplíky a dala jsem si dohromady všechny dokumenty. Věci jsem zkusila naházet do kufru.
Odpoledne jsem potkala v kuchyni pár lidí, byla to příjemná změna. Trochu jsme si povídali a “báli se společně”.
Párkrát za den jsem zavolala Mieko, ale situace se nelepší. Naopak oznámili, že stoupá pravděpodobnost, že jim to tam zase bouchne, ale prý v rozsahu jako včera a reaktor by neměl být porušen. Ríkám si jak to asi můžou vědět.
Večer oznámili plán na vypínání elektřiny, tzv. “keikaku teiden”, v platnost by měl vstoupit v pondělí 14.3. cca v 6:20 hod. Zaregistrovala jsem to pozdě, tak nevím jestli a kdy tam byla oblast co bydlím já a co bydlí Mieko, mají to rozdělené cca do šesti skupin. Situaci trochu komplikuje fakt, že polovina Japonska jede na 50Hz a druhá na 60Hz. Sever si proto nemůže vzít elektřinu z jihu.
Mieko vypínají elektřinu zrovna pěkně blbě, doma bude bez elektřiny ráno a večer a v práci přes odpoledne. Nás tady se to zatím netýká.
Spát jsem šla zase kolem druhé.

Pondělí 14.3.2011: ráno jsem vstala dřív, protože jsem měla spoustu vyřizování. Nejdřív jsem zašla do cestovní kanceláře kvůli letence. Je to v šestnáctém patře a zrovna začalo menší zemětřesení, bylo to jako na lodi, tak jsem pochopila proč si v pátek úředníci uvěznění ve výškových budovách stěžovali, že dostali mořskou nemoc.
Pak jsem zašla na univerzitu, pro potvrzení o studiu a transkript se známkami, také jsem odevzdala studentský průkaz a klíč od skříňky. Dále jsem se ptala, jestli by bylo možné přebukovat letenku na nějaký dřívější odlet, protože už tu není moc zábava, ale prý to nejde. Budu se tu teda nudit až do pondělí.
Také jsem si trochu nakoupila, a dokonce i chleba, ale v obchodě na následujím obrázku to teda nebylo :-)

Japonci vypadají pořád stejně klidně, občas je vidět, že jsou otrávení ze stávající dopravní situace. Některé linky nejezdí kvůli úsporám elektřiny vůbec, na některých jezdí pouze expresní vlaky a na některých zvýšily interval, třeba jako na okružní lince Yamanote.
Po návratu jsem si přečetla mail od Mieko a zjistila, že to ve Fuckushimě zase bouchlo, ale reaktor má být v pořádku.
Od Gunjiho jsem dostala mail, jestli prý jsem v pořádku a jestli se bojím, že Japonci jsou, a teď doslova: “odolní vůči katastrofám”. Osobně bych to přičetla spíše tomu, že jsou zvyklí dodržovat pravidla a poslouchat nařízení a mají dril už od mala. Tady na koleji to někdo nazval dokonce: “že nemají mozek”.
Zprávy už nesleduji, stejně to dění neovlivním, tak nemá cenu se tím ničit. Tak nějak doufám, že když už byli schopní postavit atomovku, která nebouchla hned z fleku při takovém ultra-silném zemětřesení a desetimetrové tsunami, tak že jsou snad dost schopní i na to to tam uchladit. Na koleji je docela živo, potkávám dost lidí a pozvolna pokračuji v úklidu.

Úterý 15.3.2011 v úterý jsem se rozhodla opět nakoupit, tentokrát ve větším obchodě, chci si udělat zásoby, ale situace je velmi podobná obchodům v okolí koleje, nicméně ledničku jsem docela naplnila.
Přes den jsem se dívala na internetu na pár dílů americké seriálu Ošklivka Betty. Večer jsem pak trochu chatovala s kamarády.
Z internetu se dozvídáme, že česká vláda hodlá vypravit do Japonska dva letouny na evakuaci občanů ČR. Okamžitě jsem napsala žádost o zařazení do letu a poslala jsem ji mailem. Pro jistotu jsem ještě na ambasádu zavolala, i když byly dvě hodiny ráno. Paní byla příjemná, potvrdila, že mail přijali, a že jsem už cca padesátá co volá.
Kamarád dostal od maminky zprávu, že letadla by měla odlétat druhý den večer z letiště Haneda. Chatujeme a společně plánujeme nejlepší cestu jak se tam dostat.
Také jsem začala balit, i když pořád nevím, zda poletím či nikoli.
Po čtvrté hodině ráno jsem si šla alespoň na chvíli lehnout, spala jsem zhruba hodinu, ale i během té se to v pokoji 3x roztřáslo.